Memento důlních nehod v českém hornictví

     Publikaci napsal Prof. JUDr. Ing. Roman Makarius, CSc., a zpracoval Petr Faster. Vydal ji Montanex a šíří ji Hlavní báňská záchranná stanice v Ostravě. Byla vytištěna na kvalitním papíře, má 460 stránek, je celobarevná a obsahuje kromě fotografií řadu mapek a nákresů. Zachycuje nejdůležitější důlní neštěstí v Česku, začíná 19. stoletím a končí v roce 2001 výbuchem metanu na dole Schoeller, kdy zahynuli 4 havíři. Zároveň popisuje, jak se vyvíjela bezpečnost práce v dolech, a báňské záchranářství, například regenerační dýchací přístroj Dräger 1904 byl použit při likvidaci důlního požáru na dole Helena, na Sokolovsku, již v roce 1905.

Knihu otevírá důlní neštěstí na černouhelném dole Barbora v Oslavanech, kde v roce 1820 se v dole otrávili kysličníkem uhelnatým 4 havíři a dalších 6 při záchranných pracích. Ve stejném revíru na dole Františka došlo v roce 1860 k výbuchu třaskavých plynů, zahynulo 54 havířů téměř celá ranní směna. Aby bylo možno zlepšit větrání, byla vyhloubena jáma Kukla.

Na dole Hlubina v Ostravě došlo v roce 1867 k výbuchu metanu, souvisel s trhací prací při ražbě překopu, při výbuchu zahynulo 53 havířů, dalších 9 podlehlo následkům zranění.

Na středočeských uhelných dolech na dole Engerth v roce 1876 došlo v jámové budově k explozi dynamitu, při jeho nakládání do důlních vozů, zahynulo 19 havířů.
Obecně známý je průval důlních vod do dolu Döllinger u Duchcova v roce 1879, zde se utopilo 21 horníků, voda postupně zaplavovala i další doly a po 64 hodinách zmizely termální prameny v nedalekých Teplicích. Pravřídlo bylo zachráněno prohloubením jímací šachtice. Až v květnu 1882 byla hladina vody definitivně zvládnuta. K obdobnému průvalu detritu došlo v roce 1902 na jámě Bedřich v OKR. K průvalu vod a bahnin došlo na dole Anna v Souši u Mostu v roce 1890, kde bylo 33 obětí, v roce 1895 průval kuřavky zapříčinil propady v městě Mostě.
Záchranné přístroje byly prvně použity v roce 1884 při požáru na dole Vilém v Ostravě.
Důl Jan v Karviné 1885 zaznamenal 108 obětí, příčinou byla zakázaná trhací práce, iniciující výbuchy metanu a uhelného prachu, za tři neděle následoval důl Bettina v Orlové 59 mrtvých, 1891 Trojice Ostrava 61 obětí.
Největší katastrofou v Českých zemích byl v roce 1892 důlní požár na dole Marie v Příbrami na Březových Horách, kde se patrně neuhašený knot kahanu propadl do sklípku pod nárazištěm 29. patra a začala hořet dřevěná výztuž jámy Marie. Hašení požáru vodou shora obrátilo důlní větry a z původně výdušné Marie byly zplodiny požáru vtláčeny do důlních děl. Zahynulo 319 havířů.
Výbuchy metanu a uhelného prachu v roce 1894 na Dolech Jan a Františka v Karviné zapříčinily smrt 235 lidí. Velmi nebezpečný byl důl Pluto u Litvínova (1900 a 1981).
Dodnes vzpomínáme na oběti dolu Nelson, kde v roce 1934 zahynulo 139 havířů. Z poválečné doby jsou uvedena např. důlní neštěstí na dole Kohinoor (1946), Doubrava (1949), Michálka (1950), Antonín Zápotocký (1951) a Barbora (1951).
K dalšímu výbuchu metanu na dole Hlubina došlo v roce 1960, kdy zahynulo 54 havířů.
O Hlubině jsme v minulých letech několikrát psali, náš DIAMO, s. p., o. z. ODRA zajišťoval revitalizaci této národní kulturní památky, kterou k 31. 12. 2009 převzal Moravskoslezský kraj.
Na závěr něco pozitivního. Na dolu Žofie v Orlové, kterým dnes o. z. ODRA čerpá důlní vody, došlo v roce 1967 závalu, který uvěznil šestici havířů. Báňští záchranáři po jednasedmdesáti hodinách vyprostili horníky nezraněné.
U většiny důlních nehod jsou popisy záchranných prací, včetně mapek a nákresů, kdo fáral udělá si plastický obrázek, jak zásah probíhal. Kniha je určena hornické veřejnosti a je věnována památce všech, kteří při důlních haváriích ztratili své životy.

Otto Hejnic